O Brnobytě
V pátek jsem vám takhle odjela do Brna na předání klíčů od svého nového l'appartement, a protože Elíkovi už začala škola a přes týden je tedy v Třebíči, rozhodli jsme se, že zůstanu přes víkend a on se ke mně připojí.
Věcná: Elík je můj milý. Normálně mu tak neříkám, (normálně mu říkám kotě) ale každý musí mít svou LJ přezdívku. ^^
Jelikož když jsme měli přijít na prohlídku, byla zrovna oslava Elíkových narozenin, nějak se stalo, že jsem si jela pro klíče k bytu, který jsem předtím viděla jen na fotkách. Naštěstí se žádné "milé" překvapení nekonalo; byteček je sice starý, jeden z té série komunistických hromadných výstaveb, které se od sebe liší maximálně tapetami, ale útulný. Nebo mi tak alespoň přijde, protože moje babička a děda bydlí v téměř navlas stejném, a tak mi tenhle brněnský hodně připomíná dětství.
Přes prázdniny tam nikdo nebyl, tak bylo samozřejmě zaprášeno. Spali jsme ve spacáku na gauči, protože na mou malinkou postel jsme se nevešli, a tak teď máme oba bloklý krk. Na pokoji jsem ještě se spolužačkou s gymplu, Evuší, a bohužel je průchozí do takového malého kamrlíku pro jednoho a postele jsou dvoupatrové, ale uzmula jsem statečně tu spodní a spí se na ní moc dobře. Matrace už tam je.
Postele jsou zacpané v takovém výklenku u stěny a nějaká chytrá duše vyplnila úzký prostor mezi každou matrací a stěnou pruhem dřeva, z čehož vznikl úžasný odkládací prostor na hrnky, knihy a lampičky. ♥ V rohu tohohle "nočního stolku" máme každá po třech zásuvkách, kam se mi sice nevměstná nabíječka, ale malá lampička, která tam čekala na každou z nás, ano. Takže čtení v posteli s čajíkem, yay!
Dál tam máme už zmíněný gauč, který se dá rozložit pro dva, dva stolky (jeden konferenční s takovou tou přihrádkou dole, kam se dají odkládat hrnky či nohy, dle potřeby ;) a jedno starodávné křeslo (opět kopie toho, které má babička). A zlatý hřeb večera: starožitná skříň. Je celá černá, vnitřek má natřený na tmavě červeno, vyřezávaná, má troje dveře prosklené fasetovaným sklem ♥♥♥ a pozor, na místech, kde se některé prýmky odlupují, je vidět, že je lepená klihem. ♥♥♥♥♥ Taky má spoustu ornamentů vyřezávaných ručně. To znamená, že je buď odborně restaurovaná, nebo je opravdu stará (a cenná). Je sice v horším stavu, ale zvládla bych ji spravit. Docela bych i chtěla. Nemůžu se dočkat, až o ní povím mistrovi.
No, a teď ke stinnějším stránkám: pokoj je orientovaný na západ a přímo před okny nám stojí alej jehličnanů, takže v pokoji je opravdové denní světlo tak tři hodiny denně. Zbytek času je tam šero jako ráno před rozedněním, takže sice člověk vidí, ale na četbu čehokoli to prostě není. Musí se svítit.
Taky tam není pračka a koupelna je hodně malinká. Co se týká kuchyně, je docela špinavá, ale po dvou měsících opuštěnosti se to dalo čekat. Naštěstí ráda vařím na plynovém sporáku. Lednička odchází a majitelka má zpoždění s novou. Ale je to celé nově vymalované a co se týká jakýchkoli úprav a nástěnných dekorací, tak si v podstatě můžeme dělat co chceme.
Trošku mi dělalo starosti i okolí, protože bydlíme jednu zastávku od Cejlu. (Brněnská verze Žižkova.) V domě taky máme různá menšinová etnika náboženská i rasová, ale všichni mě zdravili a byli slušní, když jsem kolem procházela, a spolubydly, co tam privátují už dva až tři roky, říkaly, že nikdy neměly žádné problémy. Naštěstí nám skoro u domu zastavuje tramvaj šalina, která mi jede přímo ke škole, tak můžu s klidem nechat Cejl Cejlem.
Zatím jsem docela spokojená. Popravdě, jelikož Evuši se bydlení v Brně vyplatí jen tento semestr a mně moje setrvání v Brně závisí na nějaké brigádě a jiných faktorech, nemohly jsme si moc vybírat. Slečna, co bydlela v tomhle pokoji, je teď na Erasmu, a já, pokud budu chtít zůstat i příští semestr, dostanu onen kamrlík pro jednoho.
Jsem ale moc ráda, že jsem odtud vypadla, to šero bylo depresivní. Nevzala jsem si s sebou počítač, a protože Elík musel zajet domů pro povinnou týdenní dávku poučování a čistého oblečení (dvakrát), byla jsem v sobotu a neděli odpoledne poněkud opuštěná. :( Odnesl to šestisetstránkový John Grisham a Malý princ z místní knihovničky. V pondělí jsem pak po oblítávání úřadů (šalinkarta, oranžová karta, ISIC...) zalezla na terapii do Levných knih a vyšla o tři sta třicet korun levnější a čtyři knihy a jedny náušničky bohatší. Pak jsem seděla dvě hodiny na Špilasu na sluníčku a četla si knížku o zdravé výživě, a když jsem náhodou cestou zpátky narazila na Zelném trhu... no, na zelný trh, koupila jsem si pesticidy nezasažený květák a udělala si zdravý oběd. Nezvládla jsem sníst ani čtvrtku. A to jsem ho jedla samotný, jen vařený. Něco na té zdravé stravě bude, povídám!
Brno se mi po prvním víkendu líbí víc než Praha, je takové pohodovější, připomíná mi víc provinční městečko (co se centra týká) a všechno je tam hlavně BLÍZKO. Haleluja. Mých dvacet minut tramvají z bytu k fakultě je považováno za příšernou vzdálenost. ^^ Taky se mi líbí, že z těch pár nabídek práce, které jsem zatím prohledala, jen naprostá menšina požadovala práci o víkendu. Yesaree. Víkendy bych stejně nemohla, protože to je jediný čas, kdy můžeme být s milým spolu.
PS: joke na konec. Brno je lepší než Praha. Proč? mají tam pítka nejen pro ptáky, ale i pro lidi! ^^
A když jsem včera dojela domů, čekal tu na mě krásný pohled od Bagetky (Berlín, Berlííín! *___*). Večer jsem pak strávila nad Kormou v čajovně a získala jsem spoustu odkazů na levné látky a střihy na historické kostýmy. Kéž bych tak měla aspoň jeden zářijový víkend volný na cestu do Prahy, abych mohla všechen ten materiál vyzvednout.
Off to: kopat brambory.
Věcná: Elík je můj milý. Normálně mu tak neříkám, (normálně mu říkám kotě) ale každý musí mít svou LJ přezdívku. ^^
Jelikož když jsme měli přijít na prohlídku, byla zrovna oslava Elíkových narozenin, nějak se stalo, že jsem si jela pro klíče k bytu, který jsem předtím viděla jen na fotkách. Naštěstí se žádné "milé" překvapení nekonalo; byteček je sice starý, jeden z té série komunistických hromadných výstaveb, které se od sebe liší maximálně tapetami, ale útulný. Nebo mi tak alespoň přijde, protože moje babička a děda bydlí v téměř navlas stejném, a tak mi tenhle brněnský hodně připomíná dětství.
Přes prázdniny tam nikdo nebyl, tak bylo samozřejmě zaprášeno. Spali jsme ve spacáku na gauči, protože na mou malinkou postel jsme se nevešli, a tak teď máme oba bloklý krk. Na pokoji jsem ještě se spolužačkou s gymplu, Evuší, a bohužel je průchozí do takového malého kamrlíku pro jednoho a postele jsou dvoupatrové, ale uzmula jsem statečně tu spodní a spí se na ní moc dobře. Matrace už tam je.
Postele jsou zacpané v takovém výklenku u stěny a nějaká chytrá duše vyplnila úzký prostor mezi každou matrací a stěnou pruhem dřeva, z čehož vznikl úžasný odkládací prostor na hrnky, knihy a lampičky. ♥ V rohu tohohle "nočního stolku" máme každá po třech zásuvkách, kam se mi sice nevměstná nabíječka, ale malá lampička, která tam čekala na každou z nás, ano. Takže čtení v posteli s čajíkem, yay!
Dál tam máme už zmíněný gauč, který se dá rozložit pro dva, dva stolky (jeden konferenční s takovou tou přihrádkou dole, kam se dají odkládat hrnky či nohy, dle potřeby ;) a jedno starodávné křeslo (opět kopie toho, které má babička). A zlatý hřeb večera: starožitná skříň. Je celá černá, vnitřek má natřený na tmavě červeno, vyřezávaná, má troje dveře prosklené fasetovaným sklem ♥♥♥ a pozor, na místech, kde se některé prýmky odlupují, je vidět, že je lepená klihem. ♥♥♥♥♥ Taky má spoustu ornamentů vyřezávaných ručně. To znamená, že je buď odborně restaurovaná, nebo je opravdu stará (a cenná). Je sice v horším stavu, ale zvládla bych ji spravit. Docela bych i chtěla. Nemůžu se dočkat, až o ní povím mistrovi.
No, a teď ke stinnějším stránkám: pokoj je orientovaný na západ a přímo před okny nám stojí alej jehličnanů, takže v pokoji je opravdové denní světlo tak tři hodiny denně. Zbytek času je tam šero jako ráno před rozedněním, takže sice člověk vidí, ale na četbu čehokoli to prostě není. Musí se svítit.
Taky tam není pračka a koupelna je hodně malinká. Co se týká kuchyně, je docela špinavá, ale po dvou měsících opuštěnosti se to dalo čekat. Naštěstí ráda vařím na plynovém sporáku. Lednička odchází a majitelka má zpoždění s novou. Ale je to celé nově vymalované a co se týká jakýchkoli úprav a nástěnných dekorací, tak si v podstatě můžeme dělat co chceme.
Trošku mi dělalo starosti i okolí, protože bydlíme jednu zastávku od Cejlu. (Brněnská verze Žižkova.) V domě taky máme různá menšinová etnika náboženská i rasová, ale všichni mě zdravili a byli slušní, když jsem kolem procházela, a spolubydly, co tam privátují už dva až tři roky, říkaly, že nikdy neměly žádné problémy. Naštěstí nám skoro u domu zastavuje tramvaj šalina, která mi jede přímo ke škole, tak můžu s klidem nechat Cejl Cejlem.
Zatím jsem docela spokojená. Popravdě, jelikož Evuši se bydlení v Brně vyplatí jen tento semestr a mně moje setrvání v Brně závisí na nějaké brigádě a jiných faktorech, nemohly jsme si moc vybírat. Slečna, co bydlela v tomhle pokoji, je teď na Erasmu, a já, pokud budu chtít zůstat i příští semestr, dostanu onen kamrlík pro jednoho.
Jsem ale moc ráda, že jsem odtud vypadla, to šero bylo depresivní. Nevzala jsem si s sebou počítač, a protože Elík musel zajet domů pro povinnou týdenní dávku poučování a čistého oblečení (dvakrát), byla jsem v sobotu a neděli odpoledne poněkud opuštěná. :( Odnesl to šestisetstránkový John Grisham a Malý princ z místní knihovničky. V pondělí jsem pak po oblítávání úřadů (šalinkarta, oranžová karta, ISIC...) zalezla na terapii do Levných knih a vyšla o tři sta třicet korun levnější a čtyři knihy a jedny náušničky bohatší. Pak jsem seděla dvě hodiny na Špilasu na sluníčku a četla si knížku o zdravé výživě, a když jsem náhodou cestou zpátky narazila na Zelném trhu... no, na zelný trh, koupila jsem si pesticidy nezasažený květák a udělala si zdravý oběd. Nezvládla jsem sníst ani čtvrtku. A to jsem ho jedla samotný, jen vařený. Něco na té zdravé stravě bude, povídám!
Brno se mi po prvním víkendu líbí víc než Praha, je takové pohodovější, připomíná mi víc provinční městečko (co se centra týká) a všechno je tam hlavně BLÍZKO. Haleluja. Mých dvacet minut tramvají z bytu k fakultě je považováno za příšernou vzdálenost. ^^ Taky se mi líbí, že z těch pár nabídek práce, které jsem zatím prohledala, jen naprostá menšina požadovala práci o víkendu. Yesaree. Víkendy bych stejně nemohla, protože to je jediný čas, kdy můžeme být s milým spolu.
PS: joke na konec. Brno je lepší než Praha. Proč? mají tam pítka nejen pro ptáky, ale i pro lidi! ^^
A když jsem včera dojela domů, čekal tu na mě krásný pohled od Bagetky (Berlín, Berlííín! *___*). Večer jsem pak strávila nad Kormou v čajovně a získala jsem spoustu odkazů na levné látky a střihy na historické kostýmy. Kéž bych tak měla aspoň jeden zářijový víkend volný na cestu do Prahy, abych mohla všechen ten materiál vyzvednout.
Off to: kopat brambory.