Stále jsem ještě poměrně šťastně zaměstnaná žena, přestože mi objektivně posouzeno velí šílenec. S prima kolegy to zvládnu. S ostatními povinnostmi je to horší - jak je to sakra s pánskou mateřskou? To se ty domácnostní instinkty sakra nepřebíraj automaticky? Mí milí lidé, já to furt ještě nějak nestíhám.
Takže jako. S prací nemám problém, jsem srozuměna s tím, že jestli se znelíbím a jestli budu nadále stejně drzá a odbojná, čeká mě možná vyhazov (a možná ne). To jsou věci principielní, tam jsem pevná jak skála, a manžel říkal, že to chápe a mou případnou nezaměstnanost zvládnem, a kolegové mě podepřou.
Co považuju za horší, je nedostatek času. Když jsem se těšila, že půjdu jednou spát, až si tělo řekne, tak jsem netušila, že tělo si řekne v půl deváté, a všechny naplánované večerní aktivity následně padnou. Když od osmi večer do jedenácti třiceti večer spíte, jak byste mohli stihnout něco slušnýho za večer napsat, vyžehlit, uvařit na zejtra a nalakovat si nehty?
Nadto dorazím večer do domácnosti, kde jednou či víckrát denně vládnou děti, které si myslí, že vše je z obnovitelných zdrojů. Že my rodiče uděláme čárymáryrfuk a vše vyřešeno.
Prostě sorry - bez souhlasu nefungujem: