Tanec!
Dnes jsme s kolegy zapíjeli prezentaci nějakejch projektů (co já vim, moje nebyly, moje se zapíjely před čtrnácti dnima). Už to vypdalo, že zaplatíme a půjdem domů, a měla jsem telefon od maminky. Protože v radničním sklípku není slyšet slova, vyběhla jsem ven, a tam hudba. Rumba! Mambo! Všechno možný!
Byla to reklama na víkendový divadelní festival, a jednalo se o workshop "pojďte si zatančit". No to mi nemuseli říkat dvakrát. Zatančila jsem si klidně sama mezi dvěma opilci a jedním párem, co se tam tak točil a asi patřil k PR. Pak jsem šla zpátky do hospody, kde se platilo,a vysvětlila jsem jim, že teď se jde tančit. Nikdo nešel, tak jsem šla napřed.
Bohužel si mě vyhlédl nějaký starší muž, který byl očividně tanečně nadán. Já mu říkala, že to neumím, a navíc začali hrát Franka Sinatru, a to mi prostě nejde! No ale pán si nedal říct. Po dvou tancích seznal, že jsem fakt tak trochu dřevo. Já mu vysvětlila, že tančít v páru umím jen s manželem, a prý ať ho pozdravuju,Můj manžel není zvlášť dobrý tanečník, ale já jsem vážně špatná tanečnice, takže to, že se mnou je schopen tancovat manžel, považuju za zázrak. Hele, ale já toho pána varovala. Já mu to říkala. Kdyby nemachroval a nedělal ze sebe velkého učitele tance, mohl si to užít víc s jinou, žejo. :-) Pak vyzval k tanci ještě další kolegyně a jedna z nich, bývalá závodní tanečnice, ho očividně sama měla co učit. Dobrá zpráva je, že to stále považuju za velmi zábavný večer. Což taky znamená, že jsem definitivně překonala své mindráky a nedostatky v této oblasti. Za což asi vděčím kurzům břišního tance Martiny Homolkové. (A svému muži.) Holt asi nejsem ten typ, co impulzivně s každým tančí. Já pouze impulzívně tančím.
Byla to reklama na víkendový divadelní festival, a jednalo se o workshop "pojďte si zatančit". No to mi nemuseli říkat dvakrát. Zatančila jsem si klidně sama mezi dvěma opilci a jedním párem, co se tam tak točil a asi patřil k PR. Pak jsem šla zpátky do hospody, kde se platilo,a vysvětlila jsem jim, že teď se jde tančit. Nikdo nešel, tak jsem šla napřed.
Bohužel si mě vyhlédl nějaký starší muž, který byl očividně tanečně nadán. Já mu říkala, že to neumím, a navíc začali hrát Franka Sinatru, a to mi prostě nejde! No ale pán si nedal říct. Po dvou tancích seznal, že jsem fakt tak trochu dřevo. Já mu vysvětlila, že tančít v páru umím jen s manželem, a prý ať ho pozdravuju,Můj manžel není zvlášť dobrý tanečník, ale já jsem vážně špatná tanečnice, takže to, že se mnou je schopen tancovat manžel, považuju za zázrak. Hele, ale já toho pána varovala. Já mu to říkala. Kdyby nemachroval a nedělal ze sebe velkého učitele tance, mohl si to užít víc s jinou, žejo. :-) Pak vyzval k tanci ještě další kolegyně a jedna z nich, bývalá závodní tanečnice, ho očividně sama měla co učit. Dobrá zpráva je, že to stále považuju za velmi zábavný večer. Což taky znamená, že jsem definitivně překonala své mindráky a nedostatky v této oblasti. Za což asi vděčím kurzům břišního tance Martiny Homolkové. (A svému muži.) Holt asi nejsem ten typ, co impulzivně s každým tančí. Já pouze impulzívně tančím.