Dnes mám ze sebe dobrý pocit.
Podařilo se mi něco, ani nevím jak, a jsem tomu ráda. Navíc jsem našla novou spřízněnou duši, to je vždycky prima. A možná za to může právě to, co se podařilo.
Účastnila jsem se poněkud ošemetného pracovního setkání, asi 6-8 osob z různých institucí páchajících obecné dobro. Všichni bychom chtěli nebo měli spolupracovat, všichni se řídíme nějakými pravidly, a ono to úplně není slučitelné, prostě běžná situace, takže záleží na tom, proč, jak a kdo je ochoten ustoupit, najít cestičku, atd. Jenže málokomu se ustupovat a nacházet cestičku chce, bylo by pohodlnější, kdyby ustoupili ostatní, někdo zase nemá pravomoc to rozhodnout,...
Protože jsem děvče pro všechno, zastávající mnoho rolí, ptali se mě, když dělám práci AB a CD a GH, proč nevím i o EF, kterou dělá moje kolegyně ze sousedního oddělení.Já na to, že se o tom snažím vědět co nejméně, protože mě to staví do střetu zájmů.
Někdo, bohužel už nevím kdo, ale byl to muž, se mě zeptal něco ve smyslu, komu to proboha vadí? (Několik vytřeštěných očí, protože to nebyla úplně očekávaná otázka od zástupce státní správy a samosprávy, pořád ještě nevím koho, byli dva a seděli stejným směrem.)
Řekla jsem, že mně, protože to odporuje mým morálním principům. A že to prostě dělat nebudu. V to chvíli mi nepřišla na mysl jiná odpověď a připadala jsem si dost hloupě, Mirek Dušín hadr. Určitě existuje i nějaký reálný, věcný důvod, jenže mě dost rychle nenapadl.
Čím je to déle, tím jsem radši, že jsem takhle odpověděla. Ebženka ani neví, jakej je morální kádr! A ta sympatická žena z Prahy, co seděla naproti mně a vypadala a mluvila, jako by to byla sestra e-danae (ale nezná ji, já se ptala), na mě od té chvíle velmi vstřícně hleděla, pak jsme si moc pěkně popovídaly o věcech z oboru, a až budu potřebovat radu nebo se octnu na dotyčném ministerstvu, vím, s kým chci jít na pracovní kafe.