Šedá poezie

[ff_miraella]

dívám se do očí, co už nemrknou

a začínám psát poezii svou

hrůzné bělmo, kalné šedo v nich,

panenky očí v dětských pokojích

se válí v koutech mého hříchu

bez hnutí, bezvládné, sladce k smíchu,

jak porcelán v krajce šedi

z důlků hračky mlčky hledí,

uvnitř smutné tváře rány,

oči zryté prasklinami

dotýkám se rtů, jež už se nezavřou

a začínám psát

Comments

nemám slov...

[pajikas]

a přece je nacházím.
Myslela jsem si, že jsi dokonamá. Že už nemůžeš být lepší. A vida. Ono to jde.
Tohe je báseň. Ne nějaký Luciusův úlet. To bylo s promunutím puberťácký nic.
Proti tomuhle, u čehož se mi zatajoval dech a běhal mi mráz po zádech nalednou... S tím se to nedá srovnat. Tohle je lepší jak dokonalé.
Vytisknu si to a budu se na to před spaním dívat až se to naučim nazpamět.
Je to tak krásně nenásilně drastické a krvelačné, že nevěřím, že to může bejt reálný tvoje dílo. I když z každýho slova a z každý věty čiší tvoje osobnost a styl. A tvou osobnost jsem měla to potěšení a nesmírnou čest aspoň z části poznat. :-*

[ff_miraella]

blázínku, přeháníš.. jak ti mám za tak krásnej komentář dostatečně poděkovat? :-*

[lucypeace]

Já vůbec nevím co k tomu psát..mě prostě tvá poezie, tvoje povídky, prostě všechno co napíšeš nesmírně uchvacuje..nemám k tomu slov, je to fakt nádherný...