NÁDECH

Mám rád nádech před cestou,
když mlha připomíná samotu,
mokrý chodník a světlo někam do tmy.
Jako Robinson popluji Vysočinou.
Má plachta bude jedno velké možná
za mnohem vyššími horami.

Mám rád němotu očekávání,
když ani nevím, kdo vlastně jsem
a město se halí do pohádky z dětství.
Plavím se daleko a paluba je nadějí,
že až skončí rok, stromy se ( Read more... )

NÁDRAŽÍ II.

Strach lze podepřít mlhou, říká se,
ale třešně opadaly už koncem dubna
a rozklížený čas vzaly s sebou.

Lidé na mostech třikrát vydechnou,
že třešně šeptají už jen kolejím
a bosým chodidlem dovnitř zebou.

Lidé údolím přejdou nad ránem.
Už jen dva z nich se třešní lekají,
když nepatřičný podzim doráží.

Strach lze podepřít mlhou, říká se.
Ale pod ( Read more... )

THE UNDERWORLD

I touch your surface cold
with my hand.
Please talk to me.
Whisper me.

There is a canyon beyond all meadows and hills.
I know it’s shadows and I can tell how it feels
when you step on dead stones. They chill through your bone.
Hands have touched them, times has passed and water flown.

There I once saw a Goddess going down her way.
As once ( Read more... )

DVANÁCTÝ BŘEH

Tvá žíznivá čára
před očima se ti mění na obzor
a ty nemáš čas.
Nadkritická pára
letí hlavou podzemím
skleněným
a sladká země
se směje do svých dlaní
mechových.
Dvanáctému břehu
luna píseň zpívá tmou.

Oči hledí jinam,
dny jsou jako hlína spěchem lepkavá.
Skelná  vata dře
šťastné hvězdě kůži.
Věkem vodnáře se blýská
až zhasíná.
Je to tma
a nebo jen tvé ( Read more... )

POSTRÁDÁM

Jak chladné noci ráno
a klid své neustláno,
když promáčený na kost
chci nic vyměnit za dost.
Jak les mladé listí příští,
když podzim stromy tříští
tě postrádám.

Jak den hodinu štěstí
v Jihlavě na náměstí,
jak kašna s vodou křídla
i vůni tvého mýdla,
jak v křiku tóny jemné
a propast své dno pevné
tě postrádám.

Jak stříbro měsíc v novu,
zemi každé další ( Read more... )

LETNÍ SLUNOVRAT

Dotyky nohou se měnily v lodě

na moře z trávy souostroví květů.

Slunce svým plamenem v stojaté vodě

kreslilo kruhy. Dívalo se na poetu,

co snažil se odečíst ze stromů rýmy

a místo nich do rukou chytil jen dech.

Zakryl si obličej dlaněmi svými

a mezerou pozoroval druhý břeh,

odkud se neslyšně po vodě blížila

nymfa či rusalka omámená dnem,

( Read more... )

VELBLOUD

Jak poražené prase
něco bych zase sněd,
a tak v poledním čase
odcházím na oběd.

Jsem vyšetřené dítě.
Jen občas najdu v zádech,
jak vyjít z vlastní řitě
a vytéct klidně na mech.

Formulovanou nohou
oslovuje každá z nich,
co milovat mě mohou,
ale ne moc na očích.

Při rozepři každodenní
dělám, že píšu řádky.
Chuť na sex se mi mění
na myšlenkové jatky.

Tramvaje ( Read more... )

ZAHRADNÍ TROJKA

Z otevřeného okna se vykláněla svíce
nebo možná jen její plamen
a my jsme tančili a naše vlasy
se dotýkaly stropu.

Měli jsme každý svou vlastní svíci v oku
a po stěně se kymácela sklenice
velká jako kráva,
jako jedna z nás.
Tajuplnou tůní se hnala druhá noc
a pak svítalo, když Bohové zachránili svět.

Vytáhl jsem tričko z akvária
a bez pojištění ( Read more... )

RUNA ČARODĚJŮ ( Read more... )

BARDSKÉ OKO

Lucerna času nám odhalí
zázraků pramen padá-li
a tříští se o počátek večera,
když z bardských písní vyvěrá.

Peřinou sněhu, hvězd a tmy
k nám šeptají propletené sny
vláknem neviditelných barev.
Zrcadlí pohádky až na krev.