První setkání
přímá návaznost na http://sosaci.net/dmd/node/9314 i když možná to bude ještě předěláno
Mimas váhavě vstoupil do pokoje. Gwen ležela, vedle ní v postýlce vrněly dva uzlíčky.
„Jak se cítíš?“ zeptal se velitel.
„Je mi dobře.“
Mimas nakoukl do postýlky. Moc toho neviděl, ale okamžitě byl přesvědčen, že jsou nejkrásnější na světě. Jemně se jich dotkl Silou. Vítám vás, jsem váš otec.
„Kal’buir z toho bude vedle. Nebo to ví?“
„Ví. Nemohla jsem mu to přece tajit. Ale Mimasi… chtěla jsem…. vím, že chlapcům vybírá jméno otec…“
„Je to obyčej.“
„Jen…“
„Jen už máš vybrané jméno.“
„Chtěla bych, aby se jmenoval Qui-Gon.“
Mimas pohladil svého synka po jemném chmýří na hlavičce.
„Zvláštní. Zrovna jsem ti chtěl říct, že se bude jmenovat Qui-Gon.“
Gwen se usmála.
„A naše dcerka?“
Mimas poodešel k oknu a díval se do noci.
„Catra.“
„Catra? To je hezké. Znamená to něco?“
„Noční nebe.“
Mimas si sedl ke Gwen a objal ji.
„Děkuju. Děkuju ti za ně.“
„Nemysli si, že budou jen tvoji.“
„To si nemyslím, budeme se o ně spravedlivě dělit. Jednou je budu mít já ve dne a ty v noci a podruhé je budeš mít ty v noci a já ve dne.“
„Jsi hrozný.“
Mimas zvážněl.
„Gwen?“
„Ano?“
„Chtěla by sis mě vzít?“
Gwen se nerozmýšlela ani vteřinu.
„Chtěla.“
Mimas poklekl a sevřel jí ruku.
„Mhi solus tome, mhi solus dar'tome, mhi me'dinui an, mhi ba'juri verde. Opakuj to.“
Gwen to zopakovala.
„To je vše?“
„Mandalorianské obřady jsou krátké.“
„Chápu. Co kdybys sem teď pozval moje švagry? Ať se podívají na svého synovce a neteř.“
Mimas váhavě vstoupil do pokoje. Gwen ležela, vedle ní v postýlce vrněly dva uzlíčky.
„Jak se cítíš?“ zeptal se velitel.
„Je mi dobře.“
Mimas nakoukl do postýlky. Moc toho neviděl, ale okamžitě byl přesvědčen, že jsou nejkrásnější na světě. Jemně se jich dotkl Silou. Vítám vás, jsem váš otec.
„Kal’buir z toho bude vedle. Nebo to ví?“
„Ví. Nemohla jsem mu to přece tajit. Ale Mimasi… chtěla jsem…. vím, že chlapcům vybírá jméno otec…“
„Je to obyčej.“
„Jen…“
„Jen už máš vybrané jméno.“
„Chtěla bych, aby se jmenoval Qui-Gon.“
Mimas pohladil svého synka po jemném chmýří na hlavičce.
„Zvláštní. Zrovna jsem ti chtěl říct, že se bude jmenovat Qui-Gon.“
Gwen se usmála.
„A naše dcerka?“
Mimas poodešel k oknu a díval se do noci.
„Catra.“
„Catra? To je hezké. Znamená to něco?“
„Noční nebe.“
Mimas si sedl ke Gwen a objal ji.
„Děkuju. Děkuju ti za ně.“
„Nemysli si, že budou jen tvoji.“
„To si nemyslím, budeme se o ně spravedlivě dělit. Jednou je budu mít já ve dne a ty v noci a podruhé je budeš mít ty v noci a já ve dne.“
„Jsi hrozný.“
Mimas zvážněl.
„Gwen?“
„Ano?“
„Chtěla by sis mě vzít?“
Gwen se nerozmýšlela ani vteřinu.
„Chtěla.“
Mimas poklekl a sevřel jí ruku.
„Mhi solus tome, mhi solus dar'tome, mhi me'dinui an, mhi ba'juri verde. Opakuj to.“
Gwen to zopakovala.
„To je vše?“
„Mandalorianské obřady jsou krátké.“
„Chápu. Co kdybys sem teď pozval moje švagry? Ať se podívají na svého synovce a neteř.“