Paralelní vesmír, v němž jeden nájemný lovec ke klonům přijde 15
Mimas začal sklízet nádobí. Thon, Tyros a Mereel se k němu přidali.
„Mimasi? Ty jsi nepůjdeš lehnout?“ zeptal se udiveně Thon, když v kuchyni velitel začal pomalu skládat nádobí do myčky místo toho, aby to nechal na někom jiném.
„Jistěže půjdu. Proč se ptáš?“
„No, že Gwen… a ty jsi tady… jsme mysleli…,“ skoro nesrozumitelně říkal Tyros.
Mimas tázavě naklonil hlavu.
„Ano?“
„Totiž… hm…,“ Tyros pod tíhou Mimasova pohledu zmlkl.
„Myslím, že to není vaše věc, kapitáne,“ zavrčel Mimas.
„Naopak, je to naše věc, veliteli,“ řekl Mereel, „jak už Gwen podotkla, rodina se stará. A to, že vypadáš velice podrážděně, jí vadí.“
„Tak by mě rodina mohla nechat chvíli na pokoji, a ne že mě bude pořád vyrušovat!“ zasyčel Mimas.
„Chceš říct, že… ach vod’ika, to jsme nevěděli!“ Mereel vypadal zkroušeně, „mysleli jsme… promiň. Ale v tom případě taky nechápu, co tu ještě děláš.“
„Protože potřebuju mluvit s Kal’buirem.“
„Aha… a o čem?“
„To není tvoje věc.“
„Kdybys potřeboval… eh… poradit,“ nonšalantně se opřel Tyros o linku, „tak jsem ti k dispozici.“
Mimas se zamračil. Tyros zvedl ruce v obranném gestu.
„Chápu. Nic nepotřebuješ. Já možná raději půjdu, než mi jednu vrazíš.“
Mimas něco zavrčel a vyrazil z kuchyně.
„Kale?“
Seržant si přestal povídat s Besany a Ordem a vzhlédl.
„Ano?“
„Potřeboval bych s tebou mluvit.“
„Tak mluv, ad’ika.“
„Soukromě.“
„Dobře,“ zvedl se seržant ze židle, „půjdeme ke mně. Stejně už je pozdě. Dobrou noc děti a nebuďte tu moc dlouho.“
„Dobrou, Kale,“ zaznělo sborem jídelnou.
Seržant s Mimasem vykročili nahoru po schodech.
„Tak, copak se děje?“ zeptal se Skirata, když za ním a Mimasem zapadly dveře pokoje.
Velitel se najednou už netvářil tak odhodlaně.
„Ty, Kale…“
„Copak?“
„Já jen…“
Skirata se dovtípil.
„Ty se bojíš.“
„To ne! Nebojím! Jen…“
„Máš obavy.“
„Ehm…“
„Mimasi, nepotřebuješ školení, že ne?“
„Ovšemže ne, za koho mě máš!“
„Tak co se ti nelíbí?“
„Já… já potřebuju vědět, že to je správné!“ vyhrkl velitel.
„A proč by nebylo?“
„Protože se známe tak krátce! Vždyť… známost by měla být delší, než… než… než. Ten druhý velitel s ní určitě neskončil tak brzo v posteli.“
„Za prvé, ty nejsi on. Situace je poněkud odlišná a za druhé to nevíš. Třeba se spolu vyspali hned na první misi,“ Skirata si sedl do křesla, „Mimasi.“
„Ano?“
„Miluješ ji?“
„Ano.“
„Miluje ona tebe?“
„Ano.“
„Tak to udělej. Ještě dnes. Máš na to celou noc. Nikdo tě rušit nebude.“
„Dobře. Díky Kale.“
„Nemáš za co, synku.“
Mimas se ještě ve dveřích otočil.
„Dobrou.“
„Dobrou noc.“
Probudil mě zvuk tekoucí vody. Koukla jsem na hodinky. Podle nich jsem spala tak čtvrt hodiny. Vyklouzla jsem z postele a připlížila se k pootevřeným dveřím od koupelny. Mimas se sprchoval. Málem jsem to neustála, ale vzchopila jsem se a odkradla se zpátky do postele dřív, než si mně všiml. Hvězdy na nebi! Myslím, že kluci by na ta svoje těla měli mít zbrojní pas. Nevěděla jsem, co mám dělat. Spánek nepřicházel v úvahu. Nejraději bych nakráčela do koupelny a začala mu umývat záda. Jenže to by nebyl zrovna ten nejlepší nápad. Ale ty mu chceš umývat záda! ozval se mi v hlavě tenký hlásek. To byla pravda, ale snad by to mohlo počkat, až se budeme znát trochu déle. A nejenom záda, dodal hlásek za chvilku.
„No právě. Začne to mytím zad a všichni víme, jak to skončí,“ zamumlala jsem si pro sebe.
„Co skončí?“ zeptal se Mimas.
Vyšel z koupelny a i když jsem mluvila tiše, slyšel mě.
„Ale nic. Jen takové nepodstatné osobní úvahy. Ty... ty už si jdeš lehnout?“
Mimas si přestal ručníkem vysoušet vlasy a koukl na mě.
„No rozhodně teď nemíním honit Separatisty.“
„To jsem si ani nemyslela. Jen jste v jídelně vypadali, že se dobře bavíte...“
„Tady se budu bavit ještě líp.“
Mimas pečlivě rozložil ručník na sušák a přistoupil k posteli.
„Nebo se nebudu bavit?“ zeptal se, „mám si jít lehnout do své postele?“
„Ne! Totiž... no vlastně...“
Mimas se usmál a odhrnul pokrývky.
„Nedostali by mě od tebe ani křižníkem,“ řekl a lehl si vedle mě.
„Mimasi?“ hlesla jsem, když mě objal.
„Ano?“
„Já... já... jsem ještě nikdy...,“ selhal mi hlas.
„Já taky ne,“ zašeptal mi Mimas do ucha a začal mě líbat, „ale myslím, že to spolu zvládnem.“
Zvládli jsme to.