Květnové dobrodružství 2
Druhý týden drabblí.
Pro trochu sladkého... (Případ medu a smrti - 8. 5.)
Pokračování briefingu zhatil po dalších třech hodinách vyděšený vojín. Vpadl dovnitř a nebyl schopen slova. Teprve, když Yanna použila uklidňující techniku, dozvěděli se, co mají za problém. Místo plánování operace se bude plánovat přesun.
„Nejlépe bude, přesunout se do této oblasti. Je suchá, téměř bez vegetace a dostatečně skalnatá na pravděpodobný výskyt jeskyní,“ řekl Boss.
„A nebude tam stejná společnost?“ zeptal se Vau.
„Ne,“ řekl Niner a vyvolal informace o tom hmyzu, „ti tvorové sídlí ve stromech. Blízko vody a zdrojů nektaru. Ve skalách nic neroste. Pošleme sondy. Pro jistotu.“
Sondy, ne vojáky. Už takhle přišli kvůli sladkému o jednoho.
Praktické využití (Svatební dar - 9. 5.)
Sondy brzy našly pohodlnou, prázdnou a dost velkou jeskyni s tekoucí vodou. Usadili se a velení rozhodlo pokračovat v plánování, když se zničeho nic rozpoutala bouře. Ovšem ne obyčejná, s hromy, blesky a deštěm nebo i kroupami. Tady vanul ostrý vítr, přinášející oblaka prachu. Klonům a mandalorianům to nevadilo, o to hůře to odnášely Jediové a pašerák. O strillovi ani nemluvě. Vítr ignoroval i štít ze Síly. Nakonec, když Gwen seděla schoulená do klubíčka v jednom výklenku a pokoušela se nedýchat, Mimase něco napadlo.
…
„Nemyslela bych, že svatební dar od Padmé skončí takhle,“ dotkla se zástěny z vrstvy jemných látek.
Klid před bouří (Studie ve smaragdové - 10. 5.)
Plán byl hotov.
Nad stolem se sklánělo několik postav. Na tvářích nemaskovaných helmami bylo vidět soustředění, zamyšlení a v případě jednoho či dvou jedinců dávku mírně potměšilého těšení.
Hologram ukazoval jednoduché animace, projekce jednotlivých částí operace se opakovaly stále dokola s malými odchylkami, způsobenými různými vstupními daty.
Jeskyně a její osazenstvo bylo zbarveno jejich rozptýleným světlem. A vzhledem k tomu, že se téměř nikdo nepohnul, výjev evokoval zvláštní obraz. Obraz, který se odstínem blížil nejvzácnějším ryllským smaragdům.
Tuto modrozelenou chvíli klidu přerušila Tess:
„Já teda nevim, ale mě připadá, že už nic novýho nevykoukáme. Neměli bysme teda už něco dělat?“
Vzpomínky (Křemínky uličky paměti - 11. 5.)
Zapadalo slunce. Proběhla výměna hlídek a kloni, kteří neměli službu, zmizeli v jeskyni. Gwen se dovnitř nechtělo. Stála nahoře, opřená o balvany a pozorovala krajinu, halící se do soumraku. Chvíle na přemýšlení. I když jí léčitelé v Chrámu paměť vrátili a všechno prý bylo v pořádku, cítila, že něco schází. Nějaký kousek, částečka, střípek... mozaika nebyla celá. Sílaví, kdy najde ty chybějící kamínky. Jestli je najde.
Padala tma a rychle se ochlazovalo.
„Pojď dovnitř. Je zima,“ řekl Mimas a starostlivě přes ni přehodil pokrývku.
Gwen se k němu obrátila a v tu chvíli vše zapadlo na místo. Konečně si vzpomněla.
Oya, Mird'ika! (Ochutnávání - 12. 5.)
Ještě před rozbřeskem byli všichni na nohou. Ti, co měli proniknout do oblasti ovládané Separatisty i ti, co zůstávali. Skupinka, která naštěstí nevypadala jako bílá silnice, opustila tábor a zapadla do lesa. První běžel Mird, nedočkavý a dychtící. Popobíhal v kruzích, zhluboka nasával vzduch a jeho dlouhý jazyk ochutnával všechny pachy v okolí.
„Seržante Vaue,“ oslovila mandaloriana Gwen.
„Ano?“
„Mohl byste Mirda nějak usměrnit? Chápu, že má radost z lovu a může okousat tolik droidů, kolik bude chtít... jen bych byla nerada, aby je ochutnal neočekávaně brzo.“
Vau tiše mlasknul a strill poslušně přiběhl. Dál se pokračovalo v naprostém tichu.
Loviště (Jezírko se zlatými rybkami - 13. 5.)
Výprava se proplétala postupně houstnoucím lesem. Podrost začal tvořit skoro neproniknutelnou hradbu a navíc se terén z roviny změnil v dosti prudké stoupání. Rychlost přesunu se snížila na pomalou chůzi a vše bylo ještě ztíženo nutností pokud možno nepoškozovat porost. Nakonec se dostali až na náhorní plošinu, kde les končil. Nyní ležícím republikovým silám se naskytl nádherný výhled. Na krajinu před nimi, hory na obzoru, řeku, vinoucí se lužními lesy a přímo pod nimi, na ploše z ocelových plátů, na shromažďující se vojsko. Šedomodrá barva podkladu a světlá hněď droidů evokovala zarostlé jezírko a poněkud nemocné rybičky. Oboje muselo pryč.
Hlodavci s bonusem (Myš - 14. 5.)
Skupinka se stáhla zpátky do pralesa. Bylo třeba vyslat zvědy. Toho se chopila jedijská část skupiny. Lea s Fixerem odešli na jednu stranu, Yanna a Boss na druhou a Mimas a Gwen se odplížili třetím směrem.
Výsledky nebyly zrovna nejlepší. Separatisti brali obranu svého území vážně. Ale když máte v týmu Deltu, Omegu, Vaua, dva Jedie, pašeráka a posádku Nameless, cesta se najde.
O dvacet minut později si Niner hrál s jedním myším droidem. Dalších deset čekalo v jeho batohu na naprogramování.
Darman do každého nacpal trochu výbušniny. Tyhle myšky budou, na rozdíl od svých separatistických kolegyň, agresivní a třaskavé.
Pro trochu sladkého... (Případ medu a smrti - 8. 5.)
Pokračování briefingu zhatil po dalších třech hodinách vyděšený vojín. Vpadl dovnitř a nebyl schopen slova. Teprve, když Yanna použila uklidňující techniku, dozvěděli se, co mají za problém. Místo plánování operace se bude plánovat přesun.
„Nejlépe bude, přesunout se do této oblasti. Je suchá, téměř bez vegetace a dostatečně skalnatá na pravděpodobný výskyt jeskyní,“ řekl Boss.
„A nebude tam stejná společnost?“ zeptal se Vau.
„Ne,“ řekl Niner a vyvolal informace o tom hmyzu, „ti tvorové sídlí ve stromech. Blízko vody a zdrojů nektaru. Ve skalách nic neroste. Pošleme sondy. Pro jistotu.“
Sondy, ne vojáky. Už takhle přišli kvůli sladkému o jednoho.
Praktické využití (Svatební dar - 9. 5.)
Sondy brzy našly pohodlnou, prázdnou a dost velkou jeskyni s tekoucí vodou. Usadili se a velení rozhodlo pokračovat v plánování, když se zničeho nic rozpoutala bouře. Ovšem ne obyčejná, s hromy, blesky a deštěm nebo i kroupami. Tady vanul ostrý vítr, přinášející oblaka prachu. Klonům a mandalorianům to nevadilo, o to hůře to odnášely Jediové a pašerák. O strillovi ani nemluvě. Vítr ignoroval i štít ze Síly. Nakonec, když Gwen seděla schoulená do klubíčka v jednom výklenku a pokoušela se nedýchat, Mimase něco napadlo.
…
„Nemyslela bych, že svatební dar od Padmé skončí takhle,“ dotkla se zástěny z vrstvy jemných látek.
Klid před bouří (Studie ve smaragdové - 10. 5.)
Plán byl hotov.
Nad stolem se sklánělo několik postav. Na tvářích nemaskovaných helmami bylo vidět soustředění, zamyšlení a v případě jednoho či dvou jedinců dávku mírně potměšilého těšení.
Hologram ukazoval jednoduché animace, projekce jednotlivých částí operace se opakovaly stále dokola s malými odchylkami, způsobenými různými vstupními daty.
Jeskyně a její osazenstvo bylo zbarveno jejich rozptýleným světlem. A vzhledem k tomu, že se téměř nikdo nepohnul, výjev evokoval zvláštní obraz. Obraz, který se odstínem blížil nejvzácnějším ryllským smaragdům.
Tuto modrozelenou chvíli klidu přerušila Tess:
„Já teda nevim, ale mě připadá, že už nic novýho nevykoukáme. Neměli bysme teda už něco dělat?“
Vzpomínky (Křemínky uličky paměti - 11. 5.)
Zapadalo slunce. Proběhla výměna hlídek a kloni, kteří neměli službu, zmizeli v jeskyni. Gwen se dovnitř nechtělo. Stála nahoře, opřená o balvany a pozorovala krajinu, halící se do soumraku. Chvíle na přemýšlení. I když jí léčitelé v Chrámu paměť vrátili a všechno prý bylo v pořádku, cítila, že něco schází. Nějaký kousek, částečka, střípek... mozaika nebyla celá. Sílaví, kdy najde ty chybějící kamínky. Jestli je najde.
Padala tma a rychle se ochlazovalo.
„Pojď dovnitř. Je zima,“ řekl Mimas a starostlivě přes ni přehodil pokrývku.
Gwen se k němu obrátila a v tu chvíli vše zapadlo na místo. Konečně si vzpomněla.
Oya, Mird'ika! (Ochutnávání - 12. 5.)
Ještě před rozbřeskem byli všichni na nohou. Ti, co měli proniknout do oblasti ovládané Separatisty i ti, co zůstávali. Skupinka, která naštěstí nevypadala jako bílá silnice, opustila tábor a zapadla do lesa. První běžel Mird, nedočkavý a dychtící. Popobíhal v kruzích, zhluboka nasával vzduch a jeho dlouhý jazyk ochutnával všechny pachy v okolí.
„Seržante Vaue,“ oslovila mandaloriana Gwen.
„Ano?“
„Mohl byste Mirda nějak usměrnit? Chápu, že má radost z lovu a může okousat tolik droidů, kolik bude chtít... jen bych byla nerada, aby je ochutnal neočekávaně brzo.“
Vau tiše mlasknul a strill poslušně přiběhl. Dál se pokračovalo v naprostém tichu.
Loviště (Jezírko se zlatými rybkami - 13. 5.)
Výprava se proplétala postupně houstnoucím lesem. Podrost začal tvořit skoro neproniknutelnou hradbu a navíc se terén z roviny změnil v dosti prudké stoupání. Rychlost přesunu se snížila na pomalou chůzi a vše bylo ještě ztíženo nutností pokud možno nepoškozovat porost. Nakonec se dostali až na náhorní plošinu, kde les končil. Nyní ležícím republikovým silám se naskytl nádherný výhled. Na krajinu před nimi, hory na obzoru, řeku, vinoucí se lužními lesy a přímo pod nimi, na ploše z ocelových plátů, na shromažďující se vojsko. Šedomodrá barva podkladu a světlá hněď droidů evokovala zarostlé jezírko a poněkud nemocné rybičky. Oboje muselo pryč.
Hlodavci s bonusem (Myš - 14. 5.)
Skupinka se stáhla zpátky do pralesa. Bylo třeba vyslat zvědy. Toho se chopila jedijská část skupiny. Lea s Fixerem odešli na jednu stranu, Yanna a Boss na druhou a Mimas a Gwen se odplížili třetím směrem.
Výsledky nebyly zrovna nejlepší. Separatisti brali obranu svého území vážně. Ale když máte v týmu Deltu, Omegu, Vaua, dva Jedie, pašeráka a posádku Nameless, cesta se najde.
O dvacet minut později si Niner hrál s jedním myším droidem. Dalších deset čekalo v jeho batohu na naprogramování.
Darman do každého nacpal trochu výbušniny. Tyhle myšky budou, na rozdíl od svých separatistických kolegyň, agresivní a třaskavé.