Sami mezi svými
Vánoční dárek druhý. Tentokrát pro Ave.
Fandom: Budeč a Hledání jezera
Varování: Spoiler pro Hledání jezera. Pokud jste ho ještě nečetli, koukejte si ho přečít. Hledání jezera vám navždy změní pohled na HP kánon!
Prohlášení: Hledání jezera je Avevino. tato povídka nemá vůbec nic společného s J. K. Rowlingovou. Geofrey je Avevina postava a JKR si absolutně nezaslouží, aby něco tak geniálního bylo s jejím jménem spojováno! Jednu postavu jsem ukradla i v Zeměploše. Pratchett si naopak spojení s Aveviným skvělým dílem zaslouží.
Lidé mají touhu organizovat se do větších či menších skupin. I ti mrtví.
Jáchymův duch tyhle pravidelné srazy nesnášel. Asociace duchů významných magických škol, který idiot…
Samozřejmě věděl který. Z lidí jako Vzoromil Výsměšek by se duchové stávat neměli. I záhrobní děs a hrůza musí mít své meze.
Tentokrát se celá ta šaškárna (měli jmenovky, u Libušiných vousů, lepicí a s opálenými rohy!) konala kdesi ve Skotsku. Prý významná škola. Pch… přeplácaná směska pseudogotických věžiček a zoufale nepraktický interiér (ale hlavně, že je to „magické“). Ovšem kýčovitá strašidelnost ani náhodou nedokázala překonat kvality přítomné společnosti. Banda pitomců. Leták vážně nelhal - bylo zase jako za živa.
~
O deset hodin, dva zničené lustry, několik prazvláštních meteorologických střešních jevů a jednu pořádnou paniku později, se Jáchym cítil o něco lépe. Minimálně bylo v jeho blízkosti výrazně míň bližních, a to bylo vždy dobré znamení. V celé Velké síni zbyl jen jeden. Ten co celou tuhle patálii způsobil. Seděl u rozbité lahve whisky a navzdory tomu, že jeho žertík měl fenomenální úspěch, vypadal trochu smutně.
„Můžu?“ kývl Jáchym hlavou směrem k jedné z překocených židlí. Najednou ho přepadla společenská nálada.
„Jsem postrach Bradavic,“ zašklebil se na něj varovně poltergeist. Po všech těch přátelských úsměvech to byla úleva.
„Těší mě, Jáchym z Budče,“ představil se Jáchym a také mu věnoval záludný škleb.
Duchovi se v očích zaleskl opravdový úsměv. Trochu přikývnul.
„Geofrey,“ řekl pomalu, jako by si snad už ani nepamatoval zvuk vlastního jména.
Seděli tam pak dlouho a pili mrtvou whisky. Měli jednu věc společnou - oběma se jim už celá staletí stýskalo po jistých černovlasých šlechticích.
Fandom: Budeč a Hledání jezera
Varování: Spoiler pro Hledání jezera. Pokud jste ho ještě nečetli, koukejte si ho přečít. Hledání jezera vám navždy změní pohled na HP kánon!
Prohlášení: Hledání jezera je Avevino. tato povídka nemá vůbec nic společného s J. K. Rowlingovou. Geofrey je Avevina postava a JKR si absolutně nezaslouží, aby něco tak geniálního bylo s jejím jménem spojováno! Jednu postavu jsem ukradla i v Zeměploše. Pratchett si naopak spojení s Aveviným skvělým dílem zaslouží.
Lidé mají touhu organizovat se do větších či menších skupin. I ti mrtví.
Jáchymův duch tyhle pravidelné srazy nesnášel. Asociace duchů významných magických škol, který idiot…
Samozřejmě věděl který. Z lidí jako Vzoromil Výsměšek by se duchové stávat neměli. I záhrobní děs a hrůza musí mít své meze.
Tentokrát se celá ta šaškárna (měli jmenovky, u Libušiných vousů, lepicí a s opálenými rohy!) konala kdesi ve Skotsku. Prý významná škola. Pch… přeplácaná směska pseudogotických věžiček a zoufale nepraktický interiér (ale hlavně, že je to „magické“). Ovšem kýčovitá strašidelnost ani náhodou nedokázala překonat kvality přítomné společnosti. Banda pitomců. Leták vážně nelhal - bylo zase jako za živa.
~
O deset hodin, dva zničené lustry, několik prazvláštních meteorologických střešních jevů a jednu pořádnou paniku později, se Jáchym cítil o něco lépe. Minimálně bylo v jeho blízkosti výrazně míň bližních, a to bylo vždy dobré znamení. V celé Velké síni zbyl jen jeden. Ten co celou tuhle patálii způsobil. Seděl u rozbité lahve whisky a navzdory tomu, že jeho žertík měl fenomenální úspěch, vypadal trochu smutně.
„Můžu?“ kývl Jáchym hlavou směrem k jedné z překocených židlí. Najednou ho přepadla společenská nálada.
„Jsem postrach Bradavic,“ zašklebil se na něj varovně poltergeist. Po všech těch přátelských úsměvech to byla úleva.
„Těší mě, Jáchym z Budče,“ představil se Jáchym a také mu věnoval záludný škleb.
Duchovi se v očích zaleskl opravdový úsměv. Trochu přikývnul.
„Geofrey,“ řekl pomalu, jako by si snad už ani nepamatoval zvuk vlastního jména.
Seděli tam pak dlouho a pili mrtvou whisky. Měli jednu věc společnou - oběma se jim už celá staletí stýskalo po jistých černovlasých šlechticích.