Stížnost
Vánoce stále ještě neskončily! Máme tu dáreček pro e_danae a samozřejmě i figuranta. Jedná se o crossover HP a Sandmana (nebo možná spíš Lucifera:-))
Peklo mělo přirozeně velmi mnoho špatných stránek, ale tou, která Severovi vadila zdaleka nejvíce, byla neprofesionalita. I Longbottom uměl pod kotlem zatopit lépe. Vařící smola by rozhodně měla alespoň téct. Nemluvě o vroucím oleji. Jistě, občas zabublal. To když měl hříšník zrovna žaludeční problémy. Očividně to tu šlo od desíti k pěti. Podle všeho problém ve vedení. Severus moc dobře věděl, kam až to může zajít s organizací, která postrádá schopný řídící prvek. Chvíli to znechuceně pozoroval, a pak se rozhodl k činu, kterého se (z očividných důvodů) v Bradavicích nikdy neodvážil - rozhodl se vznést formální stížnost.
Samozřejmě mu to povolili. Byrokracie byla jednou z mála věcí, o jejichž autorství se nebe s peklem nikdy nepřelo.
Lucifer vypadal otráveně. Zřejmě toho dne neměl ke své práci pozitivní vztah. Přesto však Severa vyslechl. Roztěkaně a znuděně.
„Konstruktivní kritiku samozřejmě vítáme,“ prohlásil bezbarvým formálním hlasem, který ovšem rychle přešel do vzteklého sykotu. Jeho tvář měla náhle povědomý výraz. Odraz něčeho podobného občas Severus nalézal v očích vyděšených studentů. V hodinách lektvarů samozřejmě.
„Jenomže celou tuhle šaškárnu řídí ten nahoře. Sedí tam a tahá za nitky. Můžeme se proti němu vzbouřit, můžeme se ho zříct, ale pořád má navrch.“
Lucifer složil hlavu do dlaní. Skutečně asi neměl dobrý den. Překvapivě i tohle bylo Severovi povědomé.
„Dokážu si představit jen jednu horší věc,“ řekl tiše, protože mu knížete pekel bylo víceméně líto. „Být tím, kdo tahá za nitky.“
Lucifer ho slyšel. Musel ho slyšet, protože začal zvedat hlavu. Pomalu jako tající ledovec. Jako od sebe se vzdalující kontinenty. Trvalo to dlouho, ale když se Světlonoš konečně podíval učiteli lektvarů do očí, pochopil Severus, že chrčivý zvuk, který se celou dobu ozýval, byl smích.
Peklo mělo přirozeně velmi mnoho špatných stránek, ale tou, která Severovi vadila zdaleka nejvíce, byla neprofesionalita. I Longbottom uměl pod kotlem zatopit lépe. Vařící smola by rozhodně měla alespoň téct. Nemluvě o vroucím oleji. Jistě, občas zabublal. To když měl hříšník zrovna žaludeční problémy. Očividně to tu šlo od desíti k pěti. Podle všeho problém ve vedení. Severus moc dobře věděl, kam až to může zajít s organizací, která postrádá schopný řídící prvek. Chvíli to znechuceně pozoroval, a pak se rozhodl k činu, kterého se (z očividných důvodů) v Bradavicích nikdy neodvážil - rozhodl se vznést formální stížnost.
Samozřejmě mu to povolili. Byrokracie byla jednou z mála věcí, o jejichž autorství se nebe s peklem nikdy nepřelo.
Lucifer vypadal otráveně. Zřejmě toho dne neměl ke své práci pozitivní vztah. Přesto však Severa vyslechl. Roztěkaně a znuděně.
„Konstruktivní kritiku samozřejmě vítáme,“ prohlásil bezbarvým formálním hlasem, který ovšem rychle přešel do vzteklého sykotu. Jeho tvář měla náhle povědomý výraz. Odraz něčeho podobného občas Severus nalézal v očích vyděšených studentů. V hodinách lektvarů samozřejmě.
„Jenomže celou tuhle šaškárnu řídí ten nahoře. Sedí tam a tahá za nitky. Můžeme se proti němu vzbouřit, můžeme se ho zříct, ale pořád má navrch.“
Lucifer složil hlavu do dlaní. Skutečně asi neměl dobrý den. Překvapivě i tohle bylo Severovi povědomé.
„Dokážu si představit jen jednu horší věc,“ řekl tiše, protože mu knížete pekel bylo víceméně líto. „Být tím, kdo tahá za nitky.“
Lucifer ho slyšel. Musel ho slyšet, protože začal zvedat hlavu. Pomalu jako tající ledovec. Jako od sebe se vzdalující kontinenty. Trvalo to dlouho, ale když se Světlonoš konečně podíval učiteli lektvarů do očí, pochopil Severus, že chrčivý zvuk, který se celou dobu ozýval, byl smích.