Motýlek pro Nifredil

Apr 06, 2008 14:03

Jemně přejel motýlka prsty. Plazil se před ním na stole. Soubiho děsil. Děsila ho jeho komplikovanost. Děsilo ho to, co symbolizoval.
Seimei mu provlékl ruce okolo pasu.
„Věděl jsem, že to nakonec uděláš,“ zašeptal falešně mazlivým hlasem, který se ani moc nesnažil zakrývat, že si je plně vědom své moci, „že to uděláš pro mě.“
„Udělal bych pro tebe všechno,“ odpověděl mu automaticky.
Motýlek v jeho prstech oživl. Nebylo to jednoduché. Těžce lovil z paměti pohyby Ritsuových prstů, které mu to dělaly poprvé. 
„Ale stejně se mi na ten ples nechce,“ postěžoval si potom zrcadlu, ve kterém kontroloval své dílo.

Sen

Tu noc se mu zdál sen. Viděl v něm sám sebe. Své tělo. Nahé tělo ležící na podzimním listí (i ve snu byl znechucený kýčovitostí scény) a Briana, který ho pozoroval široce rozevřenýma očima. Z těch očí vylétaly houfy motýlů a sedaly si na Justina. Jeden po druhém až ho zcela zakryli a zbyl jen obrys zpola se ztrácející v barevném listí.

Vzbudil se a byla mu zima. Brian ho pozoroval široce rozevřenýma očima. Když se ho pak začal dotýkat, cítil Justin, že se mu na kůži prochází tisíce hmyzích nožek. O tři dny později Briana opustil. A namaloval obraz, který nikdy nikomu neukázal.

fanfiction: qaf, czech, fanfiction: loveless, drabble

Previous post Next post
Up