A přece nejsem autorka!
Dneska jsem se snažila učit. Dokonce celé odpoledne. Lezlo mi to na mozek, a protože jsem ošklivá, intenzivně jsem si stěžovala svému nepříteli. Ta mi nakonec navrhla, abych si udělala přestávku a „něco napsala“. Pravděpodobně prostě chtěla mít ode mě na chvíli pokoj. Stejně pravděpodobně taky nepočítala s tím, že bych skutečně mohla něco napsat, a označila mě za zbabělce. Zbabělost nepopírám.
A je to taky můj drahý nepřítel, kdo za to může, že je výsledný produkt zde vystaven. Prý, že by to možná někdo rád viděl. O tom tedy upřímně pochybuju, ale brala jsem to jako příležitost vyzkoušet si, jak funguje vkládání textů na livejournal.
To ovšem nemění nic na tom, že já nejsem autorka.
Název: Pod baobabem
Přístupnost: bez omezení
Varování by pravděpodobně muselo být delší než samotné drabble, takže se omezím na to, že vás varuji: čtěte na vlastní nebezpečí.
Shrnutí: Ještě pořád mám dojem, že nemá cenu se snažit shrnovat drabble.
Prohlášení: Tato povídka nebyla sepsána za účelem zisku (což by snad taky měl dát rozum).
Poznámka: Drabble vzniklo podle zadání mého nepřítele, která navrhla téma „Pod baobabem“. Vzhledem k nedostatku představivosti jsem si toto sousloví dovolila přivlastnit jako název.
Protože to byl stejně všechno její nápad, věnuju povídku mé drahé nepřátelské ave.
Dveře vrzly a z budky se vyhrnul vysoký muž, který se hned začal zkoumavě rozhlížet po okolí. Když spatřil zlatovlasého chlapce, jak zírá do koruny stromu, zamířil k němu. Nikdo jiný tady koneckonců nebyl a on měl společnost rád.
„Země je asi ohromně veliká, když na ní může vyrůst tak velký baobab, aniž by ji roztrhl,“ řekl chlapec, který se zřejmě vůbec nepodivil, kde se tu cizinec vzal. „U mě je všechno malinké,“ pokračoval zamyšleně.
„Stýská se ti, že?“
Přikývl.
„Had mi slíbil…“
„Neměl bys věřit každému. Ale mně důvěřovat můžeš. Pojď se mnou,“ řekl a vzal chlapce za ruku.
A je to taky můj drahý nepřítel, kdo za to může, že je výsledný produkt zde vystaven. Prý, že by to možná někdo rád viděl. O tom tedy upřímně pochybuju, ale brala jsem to jako příležitost vyzkoušet si, jak funguje vkládání textů na livejournal.
To ovšem nemění nic na tom, že já nejsem autorka.
Název: Pod baobabem
Přístupnost: bez omezení
Varování by pravděpodobně muselo být delší než samotné drabble, takže se omezím na to, že vás varuji: čtěte na vlastní nebezpečí.
Shrnutí: Ještě pořád mám dojem, že nemá cenu se snažit shrnovat drabble.
Prohlášení: Tato povídka nebyla sepsána za účelem zisku (což by snad taky měl dát rozum).
Poznámka: Drabble vzniklo podle zadání mého nepřítele, která navrhla téma „Pod baobabem“. Vzhledem k nedostatku představivosti jsem si toto sousloví dovolila přivlastnit jako název.
Protože to byl stejně všechno její nápad, věnuju povídku mé drahé nepřátelské ave.
Dveře vrzly a z budky se vyhrnul vysoký muž, který se hned začal zkoumavě rozhlížet po okolí. Když spatřil zlatovlasého chlapce, jak zírá do koruny stromu, zamířil k němu. Nikdo jiný tady koneckonců nebyl a on měl společnost rád.
„Země je asi ohromně veliká, když na ní může vyrůst tak velký baobab, aniž by ji roztrhl,“ řekl chlapec, který se zřejmě vůbec nepodivil, kde se tu cizinec vzal. „U mě je všechno malinké,“ pokračoval zamyšleně.
„Stýská se ti, že?“
Přikývl.
„Had mi slíbil…“
„Neměl bys věřit každému. Ale mně důvěřovat můžeš. Pojď se mnou,“ řekl a vzal chlapce za ruku.