29. díl - Cilka na horách
A máme tu jeden odpočinkový díl, v němž
Cecílie našla své ztracené růžové brýle, a zatímco je Gordon na moři,
chystá se do hor v Trojjazersku na zděděnou chatu po svém ex-exmanželovi. Plánuje ji totiž prodat, ale nejdřív ze všeho se tam chce jet podívat, aby měla přibližnou představu, kolik by za ni mohla chtít.
Její malá dcerka Athenaïs se zatím musí spokojit s opatrovatelkou. Batolatům je totiž pobyt v prázdninových lokalitách zapovězen. (Což bylo od hry velmi prozíravé…!)
„...slyšíš, Ati? No pojď, za chvilku přijde teta na hlídání, tak ať nás nepomluví, že jsi špindíra. Což jsi, ale ona to nemusí vidět.“
„Neci koupat!!“
„Jenže já se tě nebudu ptát. Tak šup!“
---
Chata po Armandovi je postavená ve srázu u jezera - kousek nad Modrým dolem. Vůkol jsou pískovcové skály, hluboké lesy, kapradí, vřes a moře borůvek.
V Modrém jezeře se zrcadlí balkón a podkroví nejluxusnější chaty v okolí a kdoví, možná i v celém Trojjazersku.
Přestože stavební materiál je převážně kámen a dřevo - tak jako v celém údolí - není úplně podle Cilčina vkusu. Asi ji přece jen prodá…
„Jestli bude Atinka jenom trochu po mně, nebude se jí tu líbit. Chata je moc otevřená, moc naleštěná, má příliš vysoká okna, křečovitě moderní interiér s rádoby retro prvky mi taky nesedí.
Na můj vkus je to prostě trochu moc okázalé. Zvlášť ten elektrický krb - takový nabubřelý a přitom neosobní, studený - stejný jako byl Armand sám,“ rázně roztáhla závěsy a šla na obhlídku podkroví. Tady Armandův vkus cítila ještě zřetelněji. A nejen to...
Tušila tu víc než dole celou jeho zatuchlou přítomnost. Z designového stolku, z povlečení i pohozeného hedvábného županu…
Jako by nikdy neumřel. Jako by se sem pořád vracel… Otřásl jí chlad.
„Už ne!“ a prudce otevřela francouzské okno, aby tu vyvětrala. Nejen stojatý vzduch, ale hlavně Armanda a všechny vzpomínky na něj. Dostat z hlavy jeho hlas…!
„Prodám to tu. Tak jak to stojí a leží. Nemohla bych tady volně dýchat ani se ničeho dotknout. Jímá mě hrůza při pomyšlení, že bych si znovu lehla do jeho postele! To si radši postavím stan,“ zabručela.
„Ačkoli ten výhled z balkónu vážně stojí za to…“
Měkce zelený obzor přerušovaný jen skalnatým srázem rámuje průzračné jezero, které dalo jméno celému jižnímu svahu pod chalupou, turistickému středisku i zastávce lokálky tam dole.
Modrý důl.
V prospektu, který jí vrazili na nádraží do ruky spolu s mapkou a reklamami na horské boudy, se píše, že v neděli tam pořádají velké klání v hodu sekerou. „Na to bych se měla jít podívat…
Dnes je středa. To znamená, že mám nejmíň tři dny na pořádnou horskou túru!“ a rozprostřela na Armandově naleštěném stole svou pomačkanou mapu.
„Do výletu musím určitě zahrnout saunu a masáž… Už mě od toho věčného tahání nákupů a dítěte bolí záda.
To bude nádhera, až se naložím do horké vody a někdo o mě bude pečovat!“ zasnila se.
---
Cecílie si naplánovala trasu přes hřebeny, až k horkým pramenům nedaleko horské boudy U tří modřínů.
Tam se od místních dozvěděla o Yettim, přebývajícím vysoko v horách - téměř pod hranicí věčného sněhu. Ačkoli to možná byla jen povídačka pro zvýšení turistického ruchu…
Po koupeli v horkém prameni se Cilka cítila příjemně unavená a ryba k večeři, kterou jí donesli na pokoj, voněla nadmíru vábně.
Hned potom usnula, jako když ji do vody hodí.
---
Nicméně druhý den ráno se vydala s batůžkem na zádech udaným směrem pátrat po stopách legendárního spojovacího článku mezi prasimíkem Janečkem a současným Homo simiens.
Cestu si užila se vším všudy - včetně mravenců ve spacáku a medvědů.
---
Další večer minul za bujarého smíchu, když Cilka k překvapení všech turistů v kempu vyhrála souboj na plovoucí kládě (konečně jí armádní výcvik byl co platný) o večeři v kiosku.
V noci se šla ještě podívat na Černé jezero, za nímž ostře vystupovala linie hor. Krása… Armand by ji sem nikdy nevzal. Na chatě pořádal jen pijatyky se svými snobskými přáteli. Dobře, že už je po něm. Ale záhadu jeho rodiny by jednou stejně měla rozluštit - už pro svůj klid.
Cecílie si sedla na kámen a dívala se na vlnky. Kéž by sem jednou mohla vzít Gordona. Jen tak - pod stan. Společně počítat hvězdy a poslouchat kuňkání žab.
---
Za rozbřesku už měla sbaleno, poslední kemp nechala za zády a s pusou umazanou od borůvek si to energicky štrádovala podél jezera, a potom po stráni, pořád nahoru do kopce.
Několikrát cestou zabloudila a později odpoledne si začala dělat starosti, zda někde špatně neodbočila. Unavená a podrápaná od ostružiní se prodrala hustým smrkovým lesem, za nímž probleskovalo Bílé jezero - zásadní orientační bod, podle nějž se měla řídit. Výskla si radostí a přidala do kroku.
Kousek nad ním si někdo postavil chýši z hrubě opracovaných smrkových klád. Zřejmě sem přišla ze špatné strany... Také se citelně ochladilo.
Zkusí se zeptat na nocleh a cestu, jestli tedy v téhle ratejně vůbec někdo žije… „Tak rychle, za chvíli padne tma.“
Zvědavě nakoukla dovnitř…
„Ťuky ťuk… Haló, je tady někdo?“
Ale nikdo jí neodpověděl.
Obešla tedy chýši a zpoza stromu na ni vybafnul Yetti. Málem se po… strachy.
Ale Sněžný muž nevypadal agresivně. Zřejmě je na turisty zvyklý... Absolvovala dokonce jedno jeho medvědí objetí.
---
Ke Třem modřínům se vracela radostně - bude mít o čem vypravovat. Pořídila i pár fotek, kdyby jí to nechtěli věřit… Krom toho se už těšila, že se zas jednou vyspí v pořádné posteli.
A když bude mít štěstí, vzbudí ji ráno slastná vůně široko daleko vyhlášených ovesných lívanců. Po ajntopfech z konzervy ohřívaných na ohýnku to bude přímo mana nebeská…
Do Armandovy chaty se už nevrátila. Nechtěla budit nepříjemné vzpomínky. Zůstane radši U tří modřínů až do neděle, kdy se místními horaly nechala pozvat
na velké klání v hodu sekerou v Modrém dole
a později i na pravou horskou tancovačku U parohatého medvěda, kde se jí po několika rundách samohonky podařilo naučit tanec - v civilizovaných krajích zvaný “šlapání zelí“.
Domů odjížděla plna dojmů,
navíc obtížena kufrem nacpaným suvenýry…
Mimo medvědích kůží přivezla Gordonovi pravou vrhací sekerku, Atince dřevěný vláček, otci geodu a Victorii koupila etnošperky. Pochopitelně nezapomněla ani na demižón samohonky pro Larryho.
Sama se zásobila především pohodlným oblečením typu maskáče a kromě toho se jí podařilo získat recept na báječné ovesné lívance.
Konec 29. dílu
Cecílie našla své ztracené růžové brýle, a zatímco je Gordon na moři,
chystá se do hor v Trojjazersku na zděděnou chatu po svém ex-exmanželovi. Plánuje ji totiž prodat, ale nejdřív ze všeho se tam chce jet podívat, aby měla přibližnou představu, kolik by za ni mohla chtít.
Její malá dcerka Athenaïs se zatím musí spokojit s opatrovatelkou. Batolatům je totiž pobyt v prázdninových lokalitách zapovězen. (Což bylo od hry velmi prozíravé…!)
„...slyšíš, Ati? No pojď, za chvilku přijde teta na hlídání, tak ať nás nepomluví, že jsi špindíra. Což jsi, ale ona to nemusí vidět.“
„Neci koupat!!“
„Jenže já se tě nebudu ptát. Tak šup!“
---
Chata po Armandovi je postavená ve srázu u jezera - kousek nad Modrým dolem. Vůkol jsou pískovcové skály, hluboké lesy, kapradí, vřes a moře borůvek.
V Modrém jezeře se zrcadlí balkón a podkroví nejluxusnější chaty v okolí a kdoví, možná i v celém Trojjazersku.
Přestože stavební materiál je převážně kámen a dřevo - tak jako v celém údolí - není úplně podle Cilčina vkusu. Asi ji přece jen prodá…
„Jestli bude Atinka jenom trochu po mně, nebude se jí tu líbit. Chata je moc otevřená, moc naleštěná, má příliš vysoká okna, křečovitě moderní interiér s rádoby retro prvky mi taky nesedí.
Na můj vkus je to prostě trochu moc okázalé. Zvlášť ten elektrický krb - takový nabubřelý a přitom neosobní, studený - stejný jako byl Armand sám,“ rázně roztáhla závěsy a šla na obhlídku podkroví. Tady Armandův vkus cítila ještě zřetelněji. A nejen to...
Tušila tu víc než dole celou jeho zatuchlou přítomnost. Z designového stolku, z povlečení i pohozeného hedvábného županu…
Jako by nikdy neumřel. Jako by se sem pořád vracel… Otřásl jí chlad.
„Už ne!“ a prudce otevřela francouzské okno, aby tu vyvětrala. Nejen stojatý vzduch, ale hlavně Armanda a všechny vzpomínky na něj. Dostat z hlavy jeho hlas…!
„Prodám to tu. Tak jak to stojí a leží. Nemohla bych tady volně dýchat ani se ničeho dotknout. Jímá mě hrůza při pomyšlení, že bych si znovu lehla do jeho postele! To si radši postavím stan,“ zabručela.
„Ačkoli ten výhled z balkónu vážně stojí za to…“
Měkce zelený obzor přerušovaný jen skalnatým srázem rámuje průzračné jezero, které dalo jméno celému jižnímu svahu pod chalupou, turistickému středisku i zastávce lokálky tam dole.
Modrý důl.
V prospektu, který jí vrazili na nádraží do ruky spolu s mapkou a reklamami na horské boudy, se píše, že v neděli tam pořádají velké klání v hodu sekerou. „Na to bych se měla jít podívat…
Dnes je středa. To znamená, že mám nejmíň tři dny na pořádnou horskou túru!“ a rozprostřela na Armandově naleštěném stole svou pomačkanou mapu.
„Do výletu musím určitě zahrnout saunu a masáž… Už mě od toho věčného tahání nákupů a dítěte bolí záda.
To bude nádhera, až se naložím do horké vody a někdo o mě bude pečovat!“ zasnila se.
---
Cecílie si naplánovala trasu přes hřebeny, až k horkým pramenům nedaleko horské boudy U tří modřínů.
Tam se od místních dozvěděla o Yettim, přebývajícím vysoko v horách - téměř pod hranicí věčného sněhu. Ačkoli to možná byla jen povídačka pro zvýšení turistického ruchu…
Po koupeli v horkém prameni se Cilka cítila příjemně unavená a ryba k večeři, kterou jí donesli na pokoj, voněla nadmíru vábně.
Hned potom usnula, jako když ji do vody hodí.
---
Nicméně druhý den ráno se vydala s batůžkem na zádech udaným směrem pátrat po stopách legendárního spojovacího článku mezi prasimíkem Janečkem a současným Homo simiens.
Cestu si užila se vším všudy - včetně mravenců ve spacáku a medvědů.
---
Další večer minul za bujarého smíchu, když Cilka k překvapení všech turistů v kempu vyhrála souboj na plovoucí kládě (konečně jí armádní výcvik byl co platný) o večeři v kiosku.
V noci se šla ještě podívat na Černé jezero, za nímž ostře vystupovala linie hor. Krása… Armand by ji sem nikdy nevzal. Na chatě pořádal jen pijatyky se svými snobskými přáteli. Dobře, že už je po něm. Ale záhadu jeho rodiny by jednou stejně měla rozluštit - už pro svůj klid.
Cecílie si sedla na kámen a dívala se na vlnky. Kéž by sem jednou mohla vzít Gordona. Jen tak - pod stan. Společně počítat hvězdy a poslouchat kuňkání žab.
---
Za rozbřesku už měla sbaleno, poslední kemp nechala za zády a s pusou umazanou od borůvek si to energicky štrádovala podél jezera, a potom po stráni, pořád nahoru do kopce.
Několikrát cestou zabloudila a později odpoledne si začala dělat starosti, zda někde špatně neodbočila. Unavená a podrápaná od ostružiní se prodrala hustým smrkovým lesem, za nímž probleskovalo Bílé jezero - zásadní orientační bod, podle nějž se měla řídit. Výskla si radostí a přidala do kroku.
Kousek nad ním si někdo postavil chýši z hrubě opracovaných smrkových klád. Zřejmě sem přišla ze špatné strany... Také se citelně ochladilo.
Zkusí se zeptat na nocleh a cestu, jestli tedy v téhle ratejně vůbec někdo žije… „Tak rychle, za chvíli padne tma.“
Zvědavě nakoukla dovnitř…
„Ťuky ťuk… Haló, je tady někdo?“
Ale nikdo jí neodpověděl.
Obešla tedy chýši a zpoza stromu na ni vybafnul Yetti. Málem se po… strachy.
Ale Sněžný muž nevypadal agresivně. Zřejmě je na turisty zvyklý... Absolvovala dokonce jedno jeho medvědí objetí.
---
Ke Třem modřínům se vracela radostně - bude mít o čem vypravovat. Pořídila i pár fotek, kdyby jí to nechtěli věřit… Krom toho se už těšila, že se zas jednou vyspí v pořádné posteli.
A když bude mít štěstí, vzbudí ji ráno slastná vůně široko daleko vyhlášených ovesných lívanců. Po ajntopfech z konzervy ohřívaných na ohýnku to bude přímo mana nebeská…
Do Armandovy chaty se už nevrátila. Nechtěla budit nepříjemné vzpomínky. Zůstane radši U tří modřínů až do neděle, kdy se místními horaly nechala pozvat
na velké klání v hodu sekerou v Modrém dole
a později i na pravou horskou tancovačku U parohatého medvěda, kde se jí po několika rundách samohonky podařilo naučit tanec - v civilizovaných krajích zvaný “šlapání zelí“.
Domů odjížděla plna dojmů,
navíc obtížena kufrem nacpaným suvenýry…
Mimo medvědích kůží přivezla Gordonovi pravou vrhací sekerku, Atince dřevěný vláček, otci geodu a Victorii koupila etnošperky. Pochopitelně nezapomněla ani na demižón samohonky pro Larryho.
Sama se zásobila především pohodlným oblečením typu maskáče a kromě toho se jí podařilo získat recept na báječné ovesné lívance.
Konec 29. dílu