Ještě pořád to umím
29. prosince
Alena si dává hodně záležet na tom, aby tentokrát přišla včas. Vlastně jde tak na čas, že je na místě smluveného srazu zatraceně brzo. Na nábřeží se motá plno lidí, vánoční nálada je evidentně neopouští ani po svátcích. Slunce co chvíli zapadne, ale ještě pořád je docela dobře vidět. Alena je zabalená do pěti vrstev oblečení, ale stejně neriskuje posazení na lavičku, tak prostě přechází od lampy k lampě. Ještě pořád zbývá deset minut. Začíná jí být trochu chladno, tak si poskočí, nechá se unést a najednou skáče kolem dokola.
Denise stojícího u památníku padlých si všimne až po chvíli. Vypadá to, že se skvěle baví jejím netradičním estrádním číslem.
Alena nasadí zcela vážný výraz hodný jejího věku a vyjde mu naproti.
"Jsem rád, že ses nakonec ozvala," usměje se na ni zářivě. Alena se usměje nazpět, ale v duchu šílí, protože ten člověk nemá ani čepici, ani šálu.
"Měla jsem trochu fofry, jinak by to bylo i dřív," řekne omluvně.
"Tři týdny jsou cajk," pokrčí Denis rameny.
"Ok, ok, a jaké jsou plány?"
Denis trochu zvážní.
"Normálně bych pozval holku do kina, ale v tvém případě soudím, že je to naprosto zbytečný návrh."
"Tak předstírejme, že jsme byli v kině," pobídne ho, "co bude dál?"
"No, v případě, že bys neutekla po tom, co jsme viděli, bych navrhnul krátkou procházku, během které bych tě šíleně nudil rozborem filmu, a kdybys ani pak neutekla, došli bychom do jednoho moc pěkného podniku, kde mají víno a nakládané olivy."
Alena se rozesměje.
"Pojďme rovnou tam. A cestou se můžeme dohodnout, jaký film jsme to právě viděli a trumfovat se v cinefilských znalostech."
"Tak jdeme," navrhne Denis a pokyne rukou směrem po proudu řeky.
Alena úplně neví, jak naložit s rukama, nechce je mít v kapsách, ale je jí moc zima na to, aby je nechala jenom tak volně plandat. Nejraději by se do něj zavěsila, ale na první schůzku se to nehodí. Na pár okamžiků se jí zasteskne po Stanislavovi. Naposledy se viděli na Štědrý den, od té doby ani slovo.
Vzpamatuj se, máš rande!
"Je to daleko?" zeptá se radši, protože si neumí poradit s tichem.
"Moc ne. Teda alespoň mně to nikdy tak nepřišlo. Řekněme, dvacet minut?"
Alena zamrká.
"Dobře," pronese trochu nejistě. Dvacet minut podél řeky? Kam to jdou?
Když už se blíží k sídlišti, zahne Denis přes lávku a noří se do čtvrti, kde bydlí Stanislav.
"Na jakém že jsme to byli filmu?" zeptá se, když jí cesta ulicí přijde nekonečná.
"To záleží..."
"Na čem přesně?"
"Kdybys byla obyč holka, vzal bych tě na nějaký blockbuster. Ne nutně na akční, ale prostě na něco z plakátu. Třeba na Ready Player One. Po očku bych sledoval, jak se ti to líbí."
Alena ten film miluje. Se Stanislavem se skoro pohádali kvůli tomu, jak nectí knižní předlohu, ale jí je nějaká knížka dost ukradená, když to, co vidí, funguje.
Sakra, už jsem zase u něj.
"To je dobrá volba. A co dál?" pobídne ho.
"Chytrou holku bych zval na něco trochu kontroverzního. Půjčovna masa by mohla vyvolat zajímavé podněty k diskuzi."
"Mhmm," broukne Alena a srdce jí buší. Má někde seznam oblíbených filmů, který si stáhnul do telefonu?
"No a na co bys vzal mě?"
"Na Sola, protože jsi určitě velký fanda Star Wars."
Alena se naprosto odbourá. Nejhorší pokus o fanservis za poslední roky. A stejně ho viděla už třikrát.
"A jsme tady," pokyne Denis rukou k ceduli, na níž je rozklepaným písmem napsáno Víno U Mámy.
"Jak to funguje? Někdo ti zavolá, ty se nalejváš, ale řekneš 'co je, jsem u mámy'?"
Tentokrát je to Denis, který se hlasitě zasměje.
"To mě doteď nenapadlo. Ale jo, přesně tak. Můžeme?"
Otevře dveře, pustí ji dovnitř. Je tam takové teplo, že se jí okamžitě zamlží brýle a narazí si ruku o opěradlo židle.
"Opatrně," řekne Denis a něžně ji chytí za ruku a vede ji naslepo kamsi.
Pomůže jí z kabátu a ještě ze dvou svetrů. Alena mu přiznává další body za to, že neřekl na jejich adresu ani slovo.
"Jsi na červené nebo bílé?"
Alena se usměje.
"Hádej."
"Takže červené," pronese moudře a odloží část vinného lístku s bílými víny.
"Smím ti vybrat, nebo máš preference?"
"Vybírej," zamrká Alena a užívá si roli obletované ženy. Co na tom, že je mu minimálně o deset let míň než mně.
"Dobrá."
Evidentně se i jemu líbí, že nechala volbu na něm.
Objedná pro ni Primitivo, což Alena ocení mírným zavrněním, sám si dá italské Barolo, sladké ovocné víno. Hodí se spíš na závěr večera, takže se nejspíš nezdrží úplně dlouho. Kdo ví.
"Takže, slečno, na jakém jsme byli filmu?"
"Mhm, myslím, že jsme byli blázni a dali jsme si něco od Tarkovského."
"Na Tarkovského bych holku rozhodně nikdy nevzal," vyhrkne Denis.
"Ale, ale, proč to?"
"Utekla by a řekla by všem svým kamarádkám, že jsem magor. Nikdy už bych si nevrznul," pronese naprosto vážně.
"To by vysvětlovalo..." začne Alena, ale pak jí dojde, jak nevhodně se chystá větu dokončit. Odkašle si. "To by vysvětlovalo, proč vždycky chodí tak málo lidí, když promítám Tarkovského."
Denis kývne.
"Ale dejme tomu, že jsme oba magoři. Na čem jsme byli?"
"Na Zrcadle."
To je odpověď, co Aleně naprosto vyrazí dech.
"Prosím? Proč bychom byli na něčem takovém?"
"Protože bych doufal, že když to uvidím s tebou, dokážeš mi vysvětlit, co jsem to u všech všudy viděl."
Vezmi si mě!
"Tak to bychom museli přibrat ještě mého profesora z filmové vědy," usměje se Alena, "ten chlap rozuměl všemu. Teda všemu na plátně."
Sklenky vína si lehce přiťuknout a odpoledne příjemně ubíhá. Alena se nikdy tak dobře nebavila u hovoru o Stalkerovi.
"Kolik na tebe mám času?" položí jí Denis otázku, která ji zaskočí.
"Jak to myslíš?"
"No kdy se musíš vrátit k plátnu a promítání?"
"Jo tak... no až v půl osmé, času fůra. Vlastně... půjdeš se mnou dneska večer do kina? Když budeš hodný, nechám tě u sebe v kabině."
"Co dáváte?"
"Novýho Yorgose Lanthimose, ještě jsem to neviděla, takže můžeme mít premiéru společně."
"Nevím, Zabití posvátného jelena jsem docela dlouho vydýchával."
"Tohle je dle distribuce komedie," láká ho Alena.
"Asi neodolám kinu zdarma," řekne nakonec. Zkontroluje hodinky a jde zaplatit účet.
"Raději vyrazíme, ne?" vybídne ji, když se vrátí.
"Hele, jenom pro jistotu, víš, že je mi třiatřicet, že jo?"
"Teď už jo."
"A změnilo to něco?"
"Nevím, co by mělo," pokrčí Denis rameny a přinese jí svršky.
***
"Jsem asi trochu zklamaný," obrátí se na ni během závěrečných titulků. Aleně tou větou způsobí pokles srdce. Je nadšená. Favoritka je dokonalý film. Se vším všudy. Co se mu sakra nelíbilo?
"Čekal jsem, jak tu budeš sedět u kotoučů, oči přilepené na plátně, abys neprošvihla značku, těšil jsem se, jak budeš kmitat mezi dvěma stroji, abys neovlivnila plynulost. A ono se to pouští z placky."
Aleně zaškubou koutky.
"Víš, že na kinofilm už se nepromítá docela dlouho, že jo?"
Denis něco zamumlá.
"Nicméně otázka 'co ty na to' směřovala k filmu, ne ke způsobu, jakým se dostává před diváky," zkusí to Alena znovu.
"Film byl fenomenální. Vlastně mi to připomíná Libertina, ale to už je pěkně stará záležitost. A to světlo, tomu říkám pokrok."
A je to!
Alena už to nevydrží, přitočí se k němu co nejblíž, položí mu ruku zezadu na krk a přitáhne si ho k sobě. Líbá ho, tak jak to má nejradši, hluboce a vášnivě. Rozhodně nevypadá, že by mu to vadilo.
Naopak brzy cítí, jak si ji jeho ruce tisknou blíž.
Najednou zatouží ve svém umírání po pořádném životě. Navíc, nejsou v kině sami, kdykoliv může někdo přijít a zaklepat na dveře nebo do nich rovnou vejít. Alenou z té představy projede pořádná vlna vzrušení.
Riskne to a bez ptaní mu začne rozepínat kalhoty.
Nebrání se.
Zajede rukou do džínů, prsty nahmatá bavlnu spodního prádla a okamžitě cítí účinky svého doteku. Rozhodne se bez milosti pokračovat.
"Počkej..." vydechne Denis překvapeně.
"Ty nechceš?" diví se Alena.
Denis napůl zavyje.
"Jasně, že chci, ale... nemám... to..." zadrhne na okamžik.
"S tím si asi nedělej starosti," snaží se Alena nezkazit úplně náladu.
"Tobě to nevadí?"
Alena zavrtí hlavou, nebude kazit náladu řečmi o chemoterapii a dokonale umrtveném životě, a znova ho políbí. Tentokrát už její ruka najde i cestu pod gumu od trenek a začne vábení.
Než stihne cokoliv namítnout, stáhne mu trochu kalhoty i spodní prádlo, posadí ho na židli a v přítmí promítací kabiny se kochá pohledem. Je to už docela dlouho, co s někým spala. O to větší je tohle rajc.
Ještě chvíli si s ním hraje. Vyloženě jí taje pod rukama, překvapený vývojem celého večera, a nemá slov, jenom dýchá, oči úplně vlhké touhou.
Když už je napětí skoro k nesnesení stáhne si Alena punčochy, jenom tak do půlky stehen, víc není potřeba. Zapře se rukama o jeho kolena a nechá ho, aby udělal ten klíčový krok.
Oba vydechnou, když dojde na spojení.
Jeho ruce se pevně chytí jejích boků, aby jí mohl pomáhat.
Alena ví přesně, co dělat. Navíc je jí celkem jasné, že mládí má mnohé výhody, ale výdrž, alespoň taková, jakou by potřebovala, to většinou nebývá.
Dráždí ho svým zadržovaným sténáním. Užívá si, jak hluboko se při téhle pozici může dostat. Takhle je cítit život.
Za pár minut jí přiškrceným dechem hlásí, že se to blíží. Alena zrychlí, ale v klíčovém okamžiku se zvedne, postaví a zpět už se nevrátí.
Evidentně to není potřeba, Denis se v orgastické slasti sesune na židli.
Alena se dívá na svoje dílo a je moc spokojená. Jestli si to někdy zopakují, ukáže mu, jak dopřát podobné prožitky i jí.
Dá mu pár chvil, než se vzpamatuje. Oba zrychleně dýchají.
"No ty vole," vydechne Denis.
"Něco špatně?" zamrká Alena.
"Málem jsi mě vypnula," pronese finální hodnocení její rande.
Alena se usměje.
"Bylo mi potěšením."
Denis si natáhne kalhoty a přitáhne si ji blíž. Ruku kolem útlého pasu nemá problém obtočit skoro celou.
"Jestli si to někdy zopakujeme, slibuju, že nebudu... ehm... tak zoufale rychle."
Alena ho políbí, tentokrát jemně.
"V opakování doufám. Co děláš pozítří?"
"Tebe," zašeptá jí nemravně do ucha, čímž jí způsobí husí kůži.
***
Když se uvelebí na posteli, přijde obří záchvat kašle. Je vlastně ráda, že nepřišel během odpoledne nebo večera, protože by to určitě zkazilo veškerou náladu. Ale nepřestává to bolet. Kašle víc a víc, už jí z toho bolí žebra. Navíc není, čím by si ulevila. Zoufale se ještě pár desítek vteřin zmítá v záchvatu, než to zase celé přejde.
Alena si přitáhne telefon, najde okýnko chatu se Stanislavem a začne psát:
"Výhody mládí (pořadí náhodné):
1. všechno mu přijde nový a snadno se okouzlí
2. stačí pár věcí, které má pod kontrolou, a hned se cítí dobře
3. téměř okamžitá erekce a neustálá chuť
4. sváděcí hry neprokoukne tak snadno
5. obrovské nadšení ze šukání, i když se žena neudělá."
Pak ale zjistí, že Stanislav je zase offline.
No jistě.
On má svoje mládí doma v pelechu a rozhodně se neomezuje jenom na rychlovku.
Potichu zavrčí. Nakonec všechno smaže, zavře chat a telefon švihne někam na postel.
Stejně by měla spát. Přemítá nad Favoritkou, myšlenky se pořád vrací k Rachel Weisz a k rychlovce v kabině, až se smotají do podivné erotické chiméry. Někdy v tom okamžiku Alena konečně usíná.